svatba 366

Osudová (Marta&Ondra)

S tím „pravým“ mě seznámili kamarádi a na začátku bych rozhodně nehádala, že to skončí tou nejbáječnější svatbou na světě. Překrásný prstýnek, který můj manžel (ještě si na to oslovení pořád nemůžu zvyknout) ve spolupráci se zlatníkem sám navrhl, jsem dostala na dovolené. Byl už skoro konec května, takže jsme si realisticky říkali, že to se svatbou v létě asi nebudeme hrotit.

 

Snaživka, která neuspěla

Samozřejmě jsem se hned po návratu ze zahraničí vrhla k počítači a začala jsem s nezdolnou nadějí na úspěch hledat místo, které by odpovídalo našim představám. Konkrétně tedy místo, kam se vleze aspoň stovka svatebních hostů, kde bude moct být obřad venku i párty uvnitř a hlavně nám nikdo nebude nic nutit, ale naopak bude většina věcí na naší volbě. Nadšení ze mě opadlo velmi rychle. Přestože jsem hledala napříč celou republikou (to je výhoda, když je nevěsta z Moravy a ženich z Čech), tak všechny správně venkovská a kapacitně dostačující místa byla beznadějně zaplněná. Rozhodli jsme se, že do žádných kompromisů, jakými je třeba svatba v pátek nebo svatba v zimě nepůjdeme a raději to necháme na další rok.

 

Nebyla to náhoda, ale osud

V polovině června, kdy plány na letní svatbu vzaly už dávno za své, jsme se autem vraceli z chaty od kamarádky a rozhodli jsme si udělat roadtrip středem republiky. Jen tak pro radost, protože byl krásný jarní den. Cesta nás zavedla až do Chotěboře, kde jsme se zasekli kvůli opravám na semaforu s kyvadlovým provozem. Jak jsme tam tak čekali, tak z mého muže vypadlo, že při hledání místa pro svatbu (předtím se mi ani nepochlubil, že taky pátral na vlastní pěst) se snažil najít něco uprostřed republiky, aby to měli všichni stejně daleko a že narazil i na statek kousek odtud. Na semaforu byla stále červená, takže jsem stihla dohledat statek, dovolat se paní správcové a domluvit prohlídku za 10 minut. Na nedělní odpoledne slušná náhoda.

 

Dojeli jsme na Pilnův statek do Libice nad Doubravou a byli jsme okouzleni. Když jsme potom nahlédli dovnitř stodoly, do které se prý snad vleze i ta stovka hostů a dozvěděli jsme se, že obřad může být na louce, že mají dostatek lavic na sezení venku a ubytování přímo na statku pro 30 hostů, říkali jsme si, že to zní přímo perfektně. Navíc všechno bychom si museli zařídit sami, jídlo, pití, výzdobu – prostě splněný sen pro holku z Pusu na to.

 

„Termíny máte na léto asi plné?“ zeptala jsem se opatrně. „Ano, každý víkend svatba…i když vlastně jednu svatbu mi pán minulý týden zrušil,“ odvětila správcová a začala hledat, který termín se na poslední chvíli uvolnil. Kvůli pracovním cestám do zahraničí našich nejbližších jsme byli limitováni do tří víkendů na pomezí července a srpna, takže jsem ani nedoufala, že by to klaplo. „Je to termín 8. 8. 2015, hodí se vám?“ Srdce se mi zastavilo, a pak zase rozběhlo. Byl to prostě osud.

 

Rychle, ale s láskou

Mít zkušenosti s plánováním svateb, když tu vlastní musíte dát do kupy za měsíc a půl, se rozhodně hodí. Nezbytné je rovněž rychlé rozhodování, organizační nadání, dostatek dobrých kontaktů a flexibilita. Zcela klíčová je však podpora rodiny a přátel, bez nichž bychom si tento den nedokázali představit. Nejobtížnější bylo sehnat na svatbu v tomto magickém termínu fotografa a kameramana. Nakonec se podařilo sehnat ty nejlepší a zároveň známé, se kterými byla radost strávit celý den. Šaty jsem se rozhodla půjčit a překvapivě to byla docela šichta. Volba padla na ty nejdražší (jak jinak, komentoval to můj muž) z pražského svatebního domu Nuance. Dort a sladkosti pekla kamarádka z Olomouce a z hanácké metropole dorazil i DJ, díky kterému se pařilo až do rána. Květiny jsem řešila až na místě den před svatbou a výsledek nezklamal. Spokojení jsme byli také s cateringem, peklo se sele a já ocenila zejména teplou gulášovou polévku uprostřed noci.

 

Bylo to velké a nezapomenutelné

Svatební víkend byl tropický, teploty se vyšplhaly ke čtyřicítce, ale na Vysočině naštěstí začal foukat vítr, takže bylo vedro únosnější. Svatební oznámení z dílny Pusu na to slibovalo, že svatba bude velká a to opravdu byla. Sjela se téměř stovka svatebních hostů, kteří s námi prožili nejen krásný obřad, ale hlavně s námi oslavovali, zpívali a tančili až do rána. Výzdoba byla přesně tak krásná, jak jsem si ji vysnila a zábava tak úžasná, jak se mi ani nesnilo.

 

Podle mého muže to bylo prostě hustokrutopřísné, kdybych se naši svatbu snažila popsat já, zvolila bych slova jako pohádkové, boží, dojemné nebo kouzelné. Každé nevěstě bych přála zažít ten pocit rozechvění, když prochází uličkou plnou lidí, které má ráda, vstříc muži, kterého miluje. Stejně tak bych přála všem snoubencům, aby si naplno užili tu sdílenou radost s rodinou a přáteli, která jim naplní srdce absolutním štěstím jako nám. V Pusu na to děláme vše proto, aby každá svatba byla právě taková.

 

IMG_5050

svatba 045
svatba 052
svatba 065
svatba 071

 

IMG_5051

svatba 121

svatba 161

svatba 252

svatba 329

 

IMG_4636

IMG_5138
svatba 535

svatba 397

svatba 407

Dodavatelé:
Foto: Tomáš Kubelka
Kamera: Zdeněk Hošák
Líčení a účes: Pusu na to
Šaty: Svatební dům Nuance
Dort a další sladkosti: Papala Cakes
Květiny: Soleta
Obřad a oslava: Pilnův statek, Libice nad Doubravou
Víno: rodinné vinařství Spěvák
Papírové věci, oznámení a dekorace, organizace: Pusu na to

Kde nic, tu nic. Napište komentář jako první!

Napsat komentář